PDF Tisk Email

Laická bratrstva Jeruzalém


Od prvních dnů existence Mnišských bratrstev Jeruzalém se pravidelně připojovalo k jejich modlitbě mnoho laiků. Ti se pak chtěli scházet k společnému prohlubovaní jejich vlastního povolání k sdílení charismatu liturgiké chvály uprostřed měst.


Pro spiritualitu "Jeruzaléma" je charakteristické, že jeho charisma je společné mnichům i laikům, jak už naznačuje název bratrstev. Zdrojem společného povolání je svátost křtu a je založeno na všeobecném povolání křesťanů ke svarosti. Laikům dává možnost sdílet s řeholní komunitou tutéž duchovnost při respektování odlišností vyplývajících z jejich postavení v rodině, společnosti či zaměstnání.
Společné povolání je pro laiky charakterizováno těmito znaky:


Společná modlitba liturgie hodin a podle možnosti účast na společném slavení Eucharistie.

Setkání laické komunity.

Hodinová adorace alespoň jednou týdně.

Velké společné shromáždění jednou za tři měsíce.

Jednou za rok rekolekce.

Společná snaha o prostý život.

Meditace Písma Svatého, "lectio divina".

Spojení s Mnišskými bratrstvy skrze ducha Knihy života Mnišských bratrstev Jeruzalém.

Podle možností životní pouť do Jeruzaléma.

 

Dnes existuje přibližně nejrůznějších dvacet skupin a společenství Laických bratrstev Jeruzalém.

 
Celá rodina Jeruzalémských bratrstev tvoří mezi sebou "Communion de Jérusalem" (Společenství Jeruzalém). Výraz "communion", znamenající též shodu, jednotu, obcování i přijímání, dobře vyjadřuje podstatu jeruzalémského společenství.

 

Ať konečně ,Jeruzalémské společenství" umožní laikům, mužům a ženám, svobodným nebo ženatým a vdaným každého věku, stavu a prostředí, aby mohli při respektování svých povinností rodinných, pracovních, hospodářských, společenských, kulturních, občanských nebo politických, prožívat některé podstatné prvky Jeruzaléma a jeho evangelijního ducha. Tvoří dohromady Sdružení věřících. Respektuj v tom jejich vlastní statuty, vypracované pro ně celým Jeruzalémem. Chce-li Bůh, takto ať vypadá jeruzalémský strom v rámci každé místní církve.

        Kniha života 168