Esence křesťanského mnišství

Svět potřebuje mnichy, kteří ho opouštějí, aby v něm vzbuzovali neklid, aby mu byli znamením a otazníkem. Co je ještě důležitější: V srdci Boha, který stvořil, vykoupil a tolik miloval svět, nalezneš celý vesmír. Proto budeš moci být přítomnější ve světě, jen když budeš ustavičně žít v přítomnosti Stvořitele světa.

 Kniha života 140

Rozhovor s Jeanem François Colisimo, spisovatelem a nakladatelem, patrologem na Theologickém ortodoxním institutu svatého Sergeje v Paříži.  

Rozmlouvala a zaznamenala Jennifer Schwarz.  

(Převzato z revue „Monde des religions“, květen – červen 2009, č. 35, str. 22 – 23)

Co znamená být mnichem?

Lidé se stále pokoušejí nalézt nějaké ospravedlnění pro mnišský život. Mnich ale v podstatě nemá žádný užitek. Již ve slově „monachos“ nalézáme kořen „monos“, a tedy i ideu jedinosti, jednoduchosti a samostatnosti. Aby k ní mnich pronikl, musí projít „odprogramováním“. Musí zmizet ze zemského povrchu. Prvním hnutím mnišského života je tedy odchod ze světa, „anachorese“, exil. Jde o cestu Vzkříšení, na které je ale nutno zemřít, nejprve vůči druhým, pak vůči světu a nakonec sobě samému. To znamená svým potřebám fysiologickým, své představivosti, svým psychologickým hnutím a své osobní historii. Cílem této anachorese je úplné otevření vůči milosti. Nemít za svůj program a za svou jedinou útěchu než Boha. Jde o to: zakořenit se ve vertikalitě až k smrti. Mnišský život je život andělský, eschatologický, život který se okamžitě přelévá do Království.